… aneb Bez názvu Blues

Obláček dýmu od úst stoupá,
ruce se třesou, papír se pálí,
do rytmu z beden život se houpá,
to je to jediný jinak všechno jste nám vzali.

Co na nás čumíte takhle svrchu?
Vždyť vy se bojíte zkusit na chvíli žít,
to pro sebe šetřte si ledovou sprchu,
sere vás, že nechcem v prázdnotě života shnít.

Obláček dýmu, v ústech jazyk cizí,
kolem pasu ruku a ve svý dvě deci,
prej, že život a mládí nám mizí,
my jsme krásně svobodný, pro jiný nechte si svý kecy!

Ty vaše hodnoty jsou vážně k smíchu,
vy jste ty praví - říkat, co smíme,
láska a štěstí a žít život v tichu,
je zvláštní, že to vaše štěstí nevidíme.

Do rytmu z beden srdce nám bije,
ubohý vzpomínky se po zemi válí,
jen koukejte, vy chudáci, takhle se žije,
prej jsme vám dlužný, ale co jste nám kdy v životě dali?!

Hlava nás bolí a svět se točí,
nikdy nic nesmí zůstat nedopito,
těžce se dejchá, prázdný máme oči,
tak netvařte se, že je vám to líto!

Dohrála deska, zbejvá cigáro típnout,
z týhletý cesty už nesejdeme,
co je vám po tom, jak my chcem´ chcípnout?!
Je to náš život, s ním si smíme dělat, co chceme!

Zástupy lidí v černejch hadrech
za námi dneska naposled půjdou,
s rudou růží na bílejch ňadrech,
který z těch, co nás sem přitáhli teď brečet budou?

Obláček dýmu a prach prachu,
času je dost, jen života málo,
když popel padá, těžko bránit se strachu,
nevědět, jen doufat, že to za to stálo…