Vánoční příběh (Jsem malá ovečka z malého stáda...)

Jsem malá ovečka z malého stáda,
možná, že život je složitý, mně nepřipadá.
Když oheň praská, kopýtka hřeje,
nám malým ovečkám na světě pak překrásně je.
Když vločky přikryjou louky, pak chybu nemá,
schoulit se do stáda na pastvě u Betléma.

Pastýři zahlédli světlo z nebeské dáli,
radostné písně začali hrát na píšťaly.
Píseň se po kraji rozléhá, u srdce hřeje,
i malá ovečka tuší, že něco se děje.
Pohlédnu k obloze, nemůžu věřit sama,
k pastýřům snáší se postavy s křidýlkama.

Pastýři pospěšte radovat se s lidmi všemi,
proto teď k Betlému putujeme závějemi,
Vítr se pojednou otáčí, vlnu mi cuchá,
proč jen je svět tolik složitý, já jednoduchá.
Něco mi říká, že v Betlémě se dnes asi
narodil syn, co ovečky všechny spasí.

V jesličkách děťátko chvěje se, snad je mu zima,
všichni se klaní mu, však nikdo ho neobjímá.
Jsem malá ovečka, má duše je čistá,
já ze všech jediná na světě zahřívám Krista.
Možná, že jednou (a věřte mi, nezpychla bych)
napíšou o mně pár veršů do knihy knih.

Jsem malá ovečka z malého stáda...