Přání

Do dlaní nám hvězda z nebe padá,
možná je čas si něco přát,
ve slovech spoutaní, v dotecích je nám dáno
volnosti tak akorát.

Když první noční hvězda padá po obloze,
možná je čas si něco říct,
jsou věci, které nevyslovíš v próze,
chvíle, v kterých nevyslovíš nic.

Drobounké kapky deště tvář nám jemně smáčí,
možná je čas tě k sobě skrýt,
když se svět zastaví, do ticha nedýcháme,
vždycky před bouří je klid.

V zápěstí nám vlastní srdce buší,
možná je čas si něco dát,
to, co mi skrýváš, člověk nevytuší,
na prahu zůstanu ti stát.

První paprsky už po obloze kreslí,
možná je čas jít zase dál,
možná se ztratíme a možná je to lepší -
neriskovat, abys neprohrál.

Každý si nosíme své malé, tajné přání,
možná je čas ho začít snít,
dokud nám naše vlastní plachost toužit brání
nikdy ho nebudeme mít.

Do dlaní nám hvězda z nebe padá,
možná je čas si něco přát…