Pár slov

Dámy a pánové, dovolte mi říci,
ne, nechci čeřit vodu, kazit tady vzduch,
ať už jste věřící a nebo nevěřící,
jen pár slov o tom, kdo je tady Bůh.

Bůh to je začátek a konec každé věty,
Bůh to je svět, který propojuje světy,
Bůh je kříž na krku a na zádech i v duši,
Bůh přikazuje, co se má a taky, co se sluší.

Bůh, to je význam, Bůh, to je víra,
že jen tak pro nic, za nic člověk neumírá,
že i když na dně jsi, tak nic tě nepoloží,
a tak věřit v Boha je prostě boží.

Rf: Jó, tenhle pán, co prej nahoře v nebi všechno řídí,
ten, co nám život dal a vlastně celej svět,
já se chci zeptat, jestli napadlo vás, lidi,
co bude, až to všechno bude chtít zpět?!

Bůh, to je tvůrce, co před světem se schoval,
a i když si ho každý jinak pojmenoval,
tak je jen jeden a třebas trojjediný,
všem lidem stejný a pro každého jiný.

Bůh svým mlčením si o diskusi říká,
Bůh, to je – svatá pravda – věčná polemika,
má svoje nálady, no vždyť má svoje léta,
Bůh, to je boží dar pro všechny filosofy světa.

Rf: Jó, tenhle pán…

Bůh nám dal ústa a oči, co vidí,
Bůh nám dal schopnost potěšit lidi
a schopnost ublížit činy, ba i slovy,
a proto zákon nám dal – starý a nový.

Bůh nám dal slovo, co naše duše čistí,
Bůh nám dal důvod k lásce i k nenávisti,
Bůh nám káže, jak jsme malí, slabí, tencí,
Bůh popřel svými činy svoji existenci.

Rf: Jó, tenhle pán…

Bůh nám dal zakusit vzestupy i pády,
Bůh všechno stvořil a pak se vzdal vlády
nad zemí i vzduchem i lidskými činy
umyl si ruce, a tak se vzdal viny.

Bůh stvořil život na veškeré Zemi,
Bůh nám dal slovo a sám zůstal němý,
Bůh nám dal ze strach přikázání mnohá,
Bůh mi dal důvod nevěřit v Boha.

Jó, tenhle pán, co prej nahoře v nebi všechno řídí,
ten, co nám život dal a vlastně celej svět,
já se chci zeptat, jestli napadlo vás, lidi,
co bude, až to všechno bude chtít zpět?!

Jó, tenhle pán, až se rozhodne, že ruku k dílu přidá,
až si řekne, že to byl jen špatnej vtip,
tak na nás přijde nouze, spolu s ní i bída
a budem´ říkat zas, že za nás bylo líp.

Jó, tenhle pán, prej, co usmyslí si, to se taky stane,
jenže mě vážně děsně baví žít,
a tak si říkám – při vší úctě, Pane,
jestli nebylo by lepší na Tebe nevěřit?!