Prasátko

Ve chlívku leží a ňáký žito chroupe,
na mě se usmívá, je neskutečně hloupé,
furt trochu špinavé, můj malý kamarád,
ach, moje prasátko, já tě mám tolik rád.

V blátě se rochňá, očička na mě poulí,
když běhá po dvoře, tak podobá se kouli,
že mluvit neumí, tak aspoň chrochtá
a v noci pod peřinou ušima mě lochtá.

Chová se vzorně, na slovo slyší,
nosí mi bačkory a loví myši,
prasátko moje je prostě hvězda,
má, čuník, za ušima, i když se to nezdá.

Je trochu při těle, sil má však dosti,
ozdoba večera, když přijdou hosti,
přátele moje vždy rádo vidí,
je totiž společenské – má rádo lidi.

Je stále se mnou a do ouška mi kvičí,
a když ho nehladím, tak rypák zlostně vztyčí,
je trochu hloupé, ale můj kamarád,
ach, moje prasátko, já tě mám tolik rád…