Ukolébavka

Obloha zatáhla se, slunce už zapadlo,
hodinu, kdy se má jít spát, pohřbilo kyvadlo,
tak jděte, děti, spát, užijte do sytosti
radost a naivitu, které dospělost vás zprostí.

Vědět, co změnit chceme, mít vlastní přesvědčení,
ulpívat na hodnotách, věřit, že svět to změní,
žijeme v okamžicích a ve snu hrozně rádi,
než ranní probuzení pohřbí nám naše mládí.

Rf: Tak jděte, děti, spát a aspoň chvilku sněte,
že třeba jedenkrát vy něco dokážete,
tak jděte, děti, spát a sněte, vždyť jste malý,
krutosti života ještě jste nepoznaly.

Dobrou noc, milé děti, naposled zazpíváme,
naposled užijte si, co dneska ještě máme,
naposled dívejte se očima malých dětí,
ať ještě nevidíte kolik je všude smetí.

Ať ještě naleznete poklad na konci duhy,
zítra se všechno mění, budou se splácet dluhy
za všechnu dětskou lásku, za všechno dětské snění,
budou se skládat účty, zítra vše se mění.

Rf: Tak jděte, děti, spát…

Vy, noví vyděděnci do světa staré lůzy,
vítejte v dospělosti, životě bez iluzí,
už dávno nejste děti a o tom je to celé,
zodpovědní za životy, zodpovědní za přátele.

Zodpovědní za přátele, co slovem zavraždíte,
a pořád jako malý nevíte, co vlastně smíte,
už není důležité, co byste tak moc rádi,
budete navždy si přát usnout a zemřít mladí.

Tak jděte, děti, spát, tak honem, ať už spíme,
cestičky života znát se zítra naučíme.
Tak jděte, děti, spát dokud jste ještě malý,
zítra už dospělí abyste z postelí nám vstali.
Tak jděte, děti, spát, poslední noc je sladká
a ráno do očí padne vám jinovatka.
Tak jděte, děti, spát, poslední noční přání,
ráno už dospělí bezbranní a beze zbraní.

Tak jděte, děti, spát a aspoň chvíli sněte,
že nejste dospělí, že dětmi navždy zůstanete.
Tak jděte, děti, spát a ne, abyste se báli,
až pak ráno zjistíte, že všechno jsme vám vzali.
Tak jděte, děti, spát, hledejte odpuštění,
že jenom kvůli nám se zítra všechno změní.
Tak jděte, děti, spát dokud je ve vás skryta
poslední nevinnost, poslední naivita.
Tak jděte, děti, spát…