Vánoce zas budou

Další list z kalendáře strhnutý k zemi letí,
tak trochu zvláštní význam má tohle dnešní smetí,
dnes se nic neodmítá, lidem se říká: „Vem si.“
Už dávno nejsme malí, na to už nehrajem‘ si.

Nehrajem‘ na hvězdičky, když nejsou zrovna zlatý,
za prachy koupíme si třeba i všechny svatý,
jak hvězda nad Betlémem dnes lidi k lidem půjdou
s klackama zvěstovat, že Vánoce zas budou.

Jen vločky na ramenou člověka nezahřejí,
koledy nezpíváme a děti se jim smějí,
pár vrásek nad obočím na čele staré dámy
ti jenom připomíná, jak bolí, když jsme sami.

Babičky na lavičkách vidí, jak léta pádí,
Ježíšek křičí z kříže, ať lidi maj‘ se rádi,
když páni na ulicích, co lidi se jim hnusí,
jen tiše povzdechnou si: „Holt Vánoce bejt musí…“

Peníze vytáhneme, vždyť jde furt o to samý,
jediná doba v roce, kdy překážej nám známí,
ve frontě v obchoďácích člověk je štědrost sama,
Ježíšek změnil místo – živí se reklamama.

Prasátka rozbijeme, peněz je zase málo,
za těch pár drobnejch v kapse by se tak ožrat dalo,
pak v noci po ulicích a s tváří temně rudou
křičíce zvěstujem, že Vánoce zas budou.

Obrázky dětí za sklem, odlesky tajných přání,
pejska jim dopřejeme, láska, ta není k mání,
jen mravní poučení dáváme dětem jisté,
když houby dostanete, tak asi zlobily jste.

Každej rok v tuhle dobu my vlastně dětem lžeme,
že vždycky na Vánoce splní se, co my chceme,
na rukách bohatí, prázdní a s duší chudou
jdeme spát s vědomím, že za rok Vánoce zas budou…