V prázdném pokoji

V prázdném pokoji mé srdce bije v rytmu jazzu,
prsty se dotýkají skla a stírají z něj prach,
za oknem svět s příchutí malin, s vůní bezu,
já ruce natahuji, ale otevřít mám strach.

V prázdném pokoji mé srdce bije v rytmu blues
a ptám se – je tu někdo, kdo chce mě vůbec poslouchat?
Jestli je tu někdo, kdo má stejně špatnej vkus,
tak zazvoň u dveří, já ti zahraju a rád.

V prázdném pokoji slyším, jak za zdí někdo hraje,
na čtyři doby o tom, co odnes listopad,
já hledám odvahu zazvonit u dveří a říct hned zkraje:
„Pane, nechcete si se mnou zazpívat?“

Do ticha samoty u dveří náhle někdo zvoní
a dírkou klíčovou se někdo do srdce mi vkrad,
pohladím struny, odteď už hraju jenom pro ni,
tak, prosím, zpívejte, já budu tiše poslouchat.

V prázdném pokoji je náhle krásně, až to hřeje,
do ticha bijí naše srdce a nádherně to zní,
ten malý metronom říká, že vzájemné je
navěky tempo našich dní.

V prázdném pokoji mé srdce bije v rytmu blues/jazzu...